Paulieho deník
1. mise: Nabídka, která se neodmítá
Zatím se nám dařilo. Trochu jsem se víc sblížil se Samem. Je to taková tichá voda, ale když něco řekne, stojí to za to. Don Salieri je dobrej šéf a někdy nám dá v našich akcích i volnou ruku. Zrovna tuto misi jsme ale dělali přesně podle jeho plánu. Ovšem, všechno se posralo. Měli jsme přepadnou jeden náklaďák s pitím. Vše šlo hladce, řidiče jsme omráčili, jenže kolem jeli lidi od Morella. Na náklaďák jsme ihned zapomněli a snažili jsme se ujet. Pronásledovali nás dvě auta. Stříleli po nás. Snažil jsem se palbu opětovat, ale prostě, měli přesilu. Sam řídil dobře. Na chvilku jsme je setřásli, ale střelili nám do kola a nabourali jsme do sloupu. Koupil jsem to do nohy, hajzlové. Už jsem myslel, že je po nás. Naštěstí ale za rohem byl taxík. Tenkrát jsme se Samem nevěděli, že tu bude náš budoucí kámoš Tom. Namířil jsem na něho a celou cestu jsem ho popoháněl. Stříleli jsme, co jsme mohli. Tom řídil opravdu jako o život a nakonec nás dovezl až k baru. Sam mu pak od Dona předal obálku s penězi. Ještě, že je ten den za mnou a ještě že za mnou nepřišel Ralph zase s nějakou debilní otázkou, protože dneska bych mu ji opravdu už natáhl.
2. mise: Uprchlík
Tento den začínal opravdu nevinně. Ta kráva domovnice zase zamykala dveře. Ale nebudu se kvůli ní rozčilovat. Do baru jsem dorazil okolo jedenácté. Sešel jsem se tam s kámošema a tak jsme trochu popili a bavili se o všem možným. Po poledni ale dorazil Tom celej udýchanej, že prý ho sledujou nějací dva týpci, kteří říkali, že jsou od Morella. Vzali jsme ho mezi sebe. Ti sráči se báli jít dovnitř, ale na dvorku jsme je čapli a oba dva sejmuli. Tom neměl zrovna dvakrát na výběr a tak se rozhodl, že půjde do našich řad. Byl mi hned od začátku sympatickej a hlavně, byla s ním docela sranda a k Salierimu jsem se podobně dostal i já.
3. mise: Molotov párty
Tom se tedy mezi nás usadil a hned ho Don pověřil takovou prověřovací akcí. Mohl to vrátit těm hajzlům, co mu rozmlátili taxík. A protože to byla jeho první mise, seznámil jsem ho s našima „zásobářema“ Ralphem a Vincenzem a jel s ním na akci. Vincenzo nám dal baseballky a molotovy. Ralph nám dal zase nějakej křáp a vyjeli jsme. Hned, jak jsme projížděli kolem Morellova baru, upozornil jsem Toma na hlídače. Tom zabočil a vystoupil. Jediné, co mě napadlo říct, bylo „hodně štěstí kamaráde.“ Hned od prvního kroku bylo vidět, co dělá. Byl určitě vylekanej, ale skvěle zvládnul hlídače a všechny bouráky zničil. Nastoupil a jeli jsme. Bylo vidět, jak se mu ulevilo. Dojeli jsme k Donovi a před ním jsem ho pochválil a pravda, že si pochvalu zasloužil. Na taxikáře vyřídil dobře tři bouráky mafiánů. Don Toma „oficiálně“ přijal mezi sebe. Tento den se nám vydařil.
4. mise: Běžná rutina
Dneska jsme měli rutinní práci. Protože to byla Tomova teprve druhá akce, jeli jsme s ním já i Sam. Za úkol jsme museli vybrat výpalné v bance, v Pompei baru a v Clarkově motelu za městem. Všechno šlo hladce. Já jsem vybíral, Tom řídil a Sam to celé jistil. Nakonec jsme jeli k motelu. Šli jsme tam se Samem. Ale ouha. Morellovi lidi to tu obsadili. Zkurvysyni mě trefily do břicha. Vypotácel jsem se ven a řekl Tomovi, že držej Sama. Tom se chtěl nejdříve starat o mě. Chtěl mě odvézt k doktorovi. Ale já ho odmítl. Sam byl v tuto chvíli přednější. Už jsem jenom viděl Toma, jak vytahuje bouchačku a jde dozadu. V tu chvíli jsem nemyslel na nic jinýho, jenom ať si Tommy pohne, zachrání Sama a pojedem pryč. Tato myšlenka mě držela při vědomí. Po několika minutách jsem uslyšel výstřely. V duchu jsem si mumlal, ať je to prosím Tom a střílí ty grázly. Břicho mě kurevsky bolelo. Nemohl jsem ani stoupnout. Prostě jsem jenom seděl opřenej o auto a čekal na osud mých největších přátel. Najednou se otevřely dveře a vyšel odtud nějakej chlápek s našima penězma, které jsme vybrali. Chtěl jsem ho zastavit, ale prostě, nešlo to. Hned za tím chlápkem ale naštěstí vyběhl Tom a hned se vydal pronásledovat toho týpka. Pak už jsem jenom čekal, jestli je Sam v pořádku. Po chvíli se zpoza rohu v motelu ke dveřím otočil na mě Sam. Poklábosili jsme, dva zranění gangsteři u motelu si povídaj o životě. Přemýšleli jsme, co budeme dělat, když Toma dostanou. Co pak? Nevím, co bysme dělali, ale Tom naštěstí přijel. I s vybranými penězi. Odvezl nás oba k doktorovi. K našemu známému v Oak Woodu. Dal mě do pořádku. Tom mě poté i odvezl domů a s obvázaným břichem jsem si lehl na postel a přemítal, že dneska Tom mě i Samovy zachránil kejhák.
5. mise: Fairplay
Ležím si v poklidu. Břicho už jen bolí, když se opravdu prudce pohnu, ale za Dona teď pár dní pracovat nemůžu. Zrovna si dávám nějaký zbytky oběda a někdo zazvoní. Radši se podívám. A sakra, je to majitel. Už zase ty jeho kecy. Pustil jsem ho dál. Jako obvykle spustil si tu jeho hubu a já jen seděl a čuměl, jak pořád kecá. Zase jsem se zpozdil s nájmem. No bóže. Mám jiný starosti mu říkám. Majitel ale nechápal. Tak jsem mu řekl, že zítra bude mít nájem na celej půl rok dopředu. On řekl dobře. Být tu ten blbec o pár okamžiků dýl, asi bych ho sejmul. Všechno tak na mě nějak dolehlo. Bolí mě břicho, přemýšlím, jak jsme na tom s Morellem a najednou u mě zazvoní majitel a chce po mě nájem. Ale udržel jsem se na uzdě a vyřešil to. Teď si zase můžu odpočinout. Ale uběhne dalších pár minut a zvoní telefon. Volá Tom. Říkám mu, jak ho rád slyším. Tom měl takový nejistý hlas. Pověděl mi, že má jet nějaký závody za zraněnýho našeho závodníka, na kterého si Don vsadil. A všichni v Little Italy samozřejmě podle něho. Taky jsem si vsadil – 50 dolarů, abych neurazil a může mi navíc z toho kápnout. Tak jsem se rozhodl, že Toma podpořím. Věřil jsem mu, je to dobrej řidič, ale zase jsem myslel na to, že závody jede poprvé v životě a v takové káře sedí tuplem poprvé. Tom ale jel na výbornou a nakonec to zvládl. Měl jsem radost i za něho, i za to, že jsem vyhrál prachy. Tak a teď si půjdu domů a rozplácnu se na posteli.
6. mise: Sára
Břicho už moc nebolí. Už se i procházím po naši čtvrti a najednou uvidím nějaký haranty, jak si troufaj na milej páreček lidí. Začnu na ně řvát, ať toho nechaj, ale sakra. Břicho se ozvalo. A ne zrovna příjemně. Taková křečovitá bolest, jakoby do mě bodalo tisíce jehel. Kleknu si na kolena, ale bolí to pořád. Dokonce si i na ulici lehnu. Za chvíli bolest přestane. To už ovšem ti hajzlíci zdrhli. Lidé se mě ptají, jestli jsem v pořádku. Říkám, že ano. Bleskne mi hlavou, ať někdo nezavolá sanitku, nebo ještě hůř policii. Ihned pro jistotu zmizím do bytu. Nevím, co dělat. A tak ani chvilku nepoležím a jdu do baru. Pokecám tam s kámošema. Pak už si nic nepamatuju. Jistě jsem do sebe naládoval několik sklenek whiskey. Bolí mě hlava, jdu si zase lehnout. Snažím se usnout, ale nejde to. Vytáhnu z mé zaprášené knihovny nějakou knížku o slavným mořeplavci Columbovi. To on objevil Ameriku. A takový svině jako Morello nám tu Ameriku pěkně kurví.
7. mise: Radši si zvykej
Probudil jsem se do krásného rána. Nic mě nebolí. Ani hlava, ani břicho. Už jsem naprosto v pohodě a tak honem dorazím do baru říct Donovy, že už jsem připraven. Hned, jak se svolala schůze, řekl nám Tom, že včera musel zachraňovat Sáru před nějakýma chuligánama, kteří si moc troufaj z naší čtvrti. Salieriho to pochopitelně nasralo a mě taky. Určitě to byli ti hajzlíci, jak otravovali ty milence a já chytnul tu křeč. Hajzlové zasraní, já jim dám. Don nám řekl, ať je nezabijíme, ale zmlátíme do němoty. Dojeli jsme k tlustýmu Biffovi. Ten nám řek, že se ti parchanti scházej ve starým autoservisu na nábřeží u Terranova mostu. Zašli jsme tam a začali jsme ty hajzly mlátit. Jednoho za druhým, baseballkama. Zachránili jsme krk jednomu chlápkovi, kterej nám pověděl, že jeden z těch hajzlů je synáček radního. Přeskočili jsme s Tomem plot a co se nestalo. Ti zkurvysyni vytáhli bouchačky. To jsme si samozřejmě nenechali líbit a palbu jsme opětovali. Zastřelili jsme všechny, kteří se nám vpletli do cesty. Prostříleli jsme se až na konec. Tam byli nějací dva namachrovaní týpci. Lekli se nás, že jsme mafiáni. Naskočili jsme do auta a jeli za nima. Honička trvala asi 10 minut, než se jim posralo auto a my je v klidu dojeli. Jeden už byl mrtvej a toho druhýho měl oddělat Tom. Ale, neudělal to. Musel jsem ho zastřelit za něho. Tvářil se, jako kdyby měl zastřelit nějakého blízkého. Ale jsou to přeci jenom zkurvysyni, kteří mu chtěli vojet holku. Má se ještě v ledasčem učit.
8. mise: Kněz
Frank mi ráno zavolal, že ta minulá mise nám moc nevyšla. Jeden grázl to prý přežil a pro jistotu to byl ještě syn radního. První krok jsme museli brát vyřídit ředitele hotelu Corleone. Problém byl, že nás se Samem tam nás znají líp než svoje vlastní boty. Proto přišlo to, co muselo. Tomova první velká sólová akce. Nemohli jsme nic dělat, jenom vyslechnout se Samem pár šlapek, které s tím mají něco společného. Několik jsme jich vyslechli a zbývala jediná. Janette Jillsonová. Ale hned, jak nás zmerčila, zavolala na taxík a snažila se ujet. Musel jsem zastavit projíždějící auto a vyhodit řidiče ven. Jeli jsme za taxíkem přes půlku města a taxík nakonec zastavil. Janette vstoupila do nějakého mrakodrapu a vyběhla až na střechu. Snažili jsme se ji chytit, ale byla tak vyděšená, že ani nemohla mluvit. Dostali jsme ji na střeše. Zeptali jsme se ji na to, na co ostatních asi 15-ti šlapek. Ta děvka ale zazmatkovala a spadla ze střechy dolů na ulici. Rychle jsem se Samem ujížděli pryč. Až navečer jsem se dozvěděl, že Tom svou sólovou akci zvládl skvěle. Doufám, že se zase něčemu přiučil.
9. mise: Výlet do přírody
Zase mě Frank probudil telefonem. Tentokrát pro změnu ale v noci. Řekl, že máme na farmě za městem náklaďák s tím nejlepším pitím z Kanady. Tak jsem jel do skladiště a čekal tam na Toma. Tom za chvíli přijel a vyjeli jsme. Cestou jsem ho popichoval něco ve smyslu, že by byl radši v tuto chvíli se Sárou v posteli. Trochu jsem mu záviděl. Zatím jsem měl jenom ženskou na jednu noc. Jízda nám rychle utekla, ale vznikl problém. Na příjezdové cestě na nás měl čekat Sam. Sam tam ale nebyl. Dal jsem Tomovi brokovnici a pistoli a řek mu, ať se jde podívat dozadu. Tom to trochu s obavami přijal. Já ještě se dvěma chlápkama jsme čekali asi 2 minuty a hned jsme uslyšeli střelbu. Zpozornili jsme a najednou z chatek začali vylízat lidi od Morella. Všechny okolo nás jsme pozabíjeli. O několik momentů později přiběhl Tom. Řekl, že posádka aut je mrtvá. Ptal jsem se ho na Sama, ale Tom ho neviděl a prošel všechny chatky až na stodolu. Našel jsem páčidlo a vypáčil dveře. Tom mě naštěstí kryl. Hned za vratama bylo několik hajzů, kteří byli na nás připravení. Šli jsme až nahoru a tam jsme našli Sama. Tom s ním počkal a já jsem zatím skočil pro náklaďák. Ale najednou přijeli na farmu policajti. Říkám si a teď jsme v prdeli. Začal jsem po nich pálit, jak to šlo. Tom mě podporoval seshora. Tommy honem připravil Sama a já jsem zacouval s náklaďákem ke stodole. Už jsme chtěli vyjet, ale přijeli další chlupatí. Vzadu na korbě byl Thompson s náboji. Řek jsem Thomasovi, ať zůstane na korbě se Samem a střílí po těch policajtech. Celou cestu k doktorovi se za mnou ozýval hukot Thompsona. Tom je setřásl. Zazvonil jsem na zjevně ospalého doktora. Potřebovali jsme ale nutnou pomoc. Přijet o několik minut pozdějc, Sam by asi vykrvácel. Naštěstí jsme přijeli včas. Sama jsme nechali přes noc v rukou doktora a sami dva s Tommym jsme jeli do baru zapít to, co jsme si zrovna prožili. Byly to hrozný jatka a měli jsme obrovskou kliku, že jsme to přežili.
10. mise: Omerta
Ráno začalo nevinně. Tento den jsem myslím neměl co na práci, a tak jsem si jen tak vyrazil do města. Vyčistit si hlavu, na všechno zapomenout a užívat si jako normální člověk. Něco jsem si pokoupil a hned jak jsem se vrátil domů mi volal Don. Řekl, že Frank nás zradil. Porušil omertu. A sakra. A zrovna ji porušil ten, od koho jsem to nejmíň čekal. Z Dona byla cítit lítost, ale zároveň jsme museli okamžitě jednat. Jenže, kdo Franka zabije? Přišel jsem ihned do baru a s Donem vše probrali. Došli jsme k závěru, že Franka by měl odstranit Tom. Jednak je to jeho druhá taková akce a má se ještě v hodně věcech zocelovat. Jinak ho musíme naučit, že porušení omerty se trestá nemilosrdně a tvrdě. Don později Tomovi vysvětlil situaci. Toma to sebralo z nás asi nejvíc, a není divu. Frank byl jeho zatraceně dobrej přítel a teď ho musí oddělat. Bylo mi ho líto, snažil jsem se ho utěšovat a říkat mu, že jednou to muselo přijít. Šel ale jako beran k Vincenzovi pro zbraň a podle mýho názoru mě ani nevnímal. Celej den jsem potom strávil doma a nevěděl, co mám dělat. Čekal jsem už jen, aby byl večer. Došel jsem do baru a seděl tam Tom. Zeptal jsem se ho, jak to šlo. Řekl mi jenom větu, kterou v životě nezapomenu. „Udělal jsem to, co by na mým místě udělal asi každej.“
11. mise: Návštěva lepší společnosti
Tak jsme šli Frankovi na pohřeb. U Frankova hrobu se sešlo několik významných lidí a především gangsterů. Také tu byl Morello a se Salierim si podávali ruce, jakoby to byli nějací zasraní obchodníci. Salieri bar měl do odpoledne zavřeno, protože na pohřbu byli téměř všichni z naší rodiny. Jak jsme tak stály nad tím hrobem, říkal jsem si, jestli tenhle život mám vlastně zapotřebí. Co když mě někdo zatlačí do rohu jako Franka? To mě někdo jen tak oddělá a všichni nade mnou budou jen bezcitně truchlit, jakej jsem to byl dobrák? Tak to ne. Myslím, že Frank nás jen tak nezradil. Musel k tomu mít důvod. A u něj věřím, že musel být kurevsky velkej, aby zradil celou naši rodinu jen pro pár popsaných papírů. Z pohřbu jsem šel rovnou domů a o životě jsem nechtěl nic slyšet. Volá mi teta Anna. Aby toho nebylo málo, volá mi z nemocnice. Před týdnem dostala infarkt. Už se chystám zamknout dveře, když zazvoní telefon. Tak ho teda ještě vezmu. Volá mi Tom a říká, že jde na nějakou samostatnou akci šlohnout prokurátorovy důkazy proti nám a jedním dechem dodává, že se mám okamžitě stavit do Salieriho baru. Tak z návštěvy tetičky teda sešlo. Už tam na mě čekali Don se Samem. Don nám řekl, ať umlčíme pár úředníků, kteří to táhnou z prokurátorem. Tak jsme tedy jen objížděli domy a buďto hrozili vraždou, nebo ji rovnou spáchali. Všechny úředníky jsme měli z krku a už byla téměř noc. Ještě jsme se stavili v baru. Asi za půl hodiny přišel Tom. Opět se mu vyvedla akce. Roste z něho dobrej gangster. Nikdo proti nám už nic nemá. Aspoň něco v tomhle dnu mi udělalo radost.
12. mise: Skvělý obchod
Jednoho dne mě kontaktoval nějakej chlápek. Jmenoval se Billy. Říkal, že má skvělou whiskey a chtěl by ji naší rodině prodat. Nepřipadalo mi to jako špatnej nápad a tak jsem o Billym řekl Donovi. Dneska si nás Salieri zavolal, ať přijdeme do baru. Pověděl nám o tom, že bedny s chlastem jsou v nadzemním parkovišti na Central Islandu. Na dvoře už na nás čekali dvě auta. Dojeli jsme ke garážím a setkali se s Billym. Ale sotva jsem mu dal peníze, který poslal Don, přijeli na vrchní poschodí Morellovi kumpáni. Bill to koupil jako první. Byl hned na místě mrtvej. Rychle jsme se s Billyho kámošema schovali za auta a strhla se zběsilá přestřelka. Horní patro jsme celé vystříleli, ale zbyli jsme jen my tři – tedy já, Tom a Sam. Postupovali jsme opatrně dolů a stříleli ty zkurvysyny. Zase jsem to koupil. Zase to bylo blízko k břichu, ale ještě níž. Spíš blíže ke stehnu. Hned po chvilce jsem věděl, že to bude čistej průstřel. Sejmuli jsme poslední parchanty v přízemí a já s Tomem jsme šli nahoru pro náklaďák s chlastem. Sam zůstal dole a jel před náma. Okamžitě, jak jsme vyjeli z garáží, nalepili se na nás další Morellovi lidi. Naštěstí jsme je setřásli a s ujmou pár beden pití náklad v pořádku dovezli do našeho skladiště. Jak jsme jeli všichni tři, mysleli jsme, že Salieri bude pěkně nasranej. Ale k udivení všech jsme se mýlili. Don přišel se zprávou, že Billy byl jenom řadovej podvodníček a ten chlast ukradl ze skladu právě Morellovi. Tak jsme tu čerstvou zprávu pěkně zapili a bavili se až do večera.
13. mise: Dobrou chuť
Vzbudil jsem se kolem poledne. Šel jsem na záchod a v tu chvíli to přišlo. Začal mě nechutně píchat močák. Taková štiplavá bolest. Nešlo to zastavit. Ihned mi blesklo hlavou. Kurva co když je to prostata, nebo jsem impotent? Do hajzlu. Do oběda jsem šel asi desetkrát na záchod. Nemohl jsem to vydržet a tak jsem dojel do nemocnice. Tam mi doktorka řekla, že mám nachlazený ledviny. Možná to bylo tím, jak jsme nedávno šel domů jen tak nalehko oblečenej. Strašně lilo. Tam jsem to asi chytil. Předepsala mi nějaký prášky a mě se ulevilo. Dostal jsem dobrou náladu a tak jsem si zašel do baru. Tam byl ale jenom Luigi se Samem. Ptal jsem se, kde jsou ostatní a Luigi mi řek, že prý Tom vezl Dona na oběd. Tak jsme si dali se Samem několik her v kulečníku. Zrovna mě to začalo bavit a tu jsem si vzpomněl na prášky. Bylo mi to blbý před něma říkat a tak jsem šel raději domů. Tam si v klidu dal prášky a celej večer jsem proseděl nad tím, kdy už konečně ta bolest přestane. Ano, bolest ustávala, ale pořád to nebylo, jako dřív.
14. mise: Všechno nejlepší
Konečně. Tom měl za úkol sejmout radního. Ten jeho synáček byl pěknej hajzl. Tom tomu konečně udělá konec. Má ho oddělat na veřejnosti. Podle mě je to velmi riskantní, ale když se to podaří, získáme ještě větší respekt a aspoň částečně klid od těch debilních úřadů a policajtů. Jak znám Toma, určitě to zvládne. Jelikož by ho na parník s bouchačkou samozřejmě nepustili, Vincenzo mu na hajzlících připravil překvapení v podobě šestirannýho revolveru. Ovšem, pozvánku nemá, ale věříme, že Tom se tam nějak dostane. Já měl za úkol už jednodušší věc. Až Tom oddělá toho radního, nastane určitě velkej zmatek a mezitím sestoupí Tommy až dolů a já už tam budu čekat se člunem. No jo. Ale kde ten člun sehnat. No, nebylo to zas tak lehký, ale zvládl jsem to. Na Central Islandu, kousek od lodi, která vyplouvala s radním, byl takový malinký přístav a tam čluny. Nejdřív jsem majitele poprosil o jeden člun. Ten hajzl řekl, že ne a tak jsem na něho namířil bouchačku. To už nenechal jen tak a člun mi dal. Ale aby akce byla úspěšná, majitel by určitě zavolal policii. Musel jsem mu dát adios. Tělo jsem hodil do moře a vyjel se člunem. Byl jsem tam akorát. Thomas zrovna radního odpráskl a utíkal dolů. Tam už jsem byl připravenej se člunem a zmizeli jsme.
15. mise: Bastard se štěstím
Ředitele hotelu jsme vyřídili, radního jsme vyřídili a teď je čas na Morellova mladšího bratra Sergia. Měli jsme dobrej plán, ale posralo se to. Sergio chodí do jedný restaurace na Central Islandu jménem Italian Garden. Měli jsme plán, že Tom zavolá naproti z budky do restaurace, že chce k telefonu Sergia. Já se postavím zády k restauraci a až bude Sergio u telefonu, otočím se a oddělám ho. Jenže, dojeli jsme k restauraci. Tom zavolal do restaurace, že chce k telefonu Sergia a já se postavil zády k Italian Gardenu. Všechno klapalo. Ale k telefonu přišel jenom nějakej Sergiův kumpán a do telefonu řek, že Sergio tu dneska není. To mi už ale Tom dal znamení, abych střílel. Vystřílel jsem do řadovýho gangstera celej zásobník pro nic za nic. Tak jsme rychle ujížděli do baru. Salieriho to samozřejmě znepokojilo, ale i tak zachovával klid. K dalšímu pokusu vyzval jenom Tommyho. Měl nainstalovat bombu na jeho auto. Opět šlo všechno hladce, ale do auta nastoupila Sergiova milenka. Zasraná smůla. Salieri toho měl taky už po krk a tak nám prostě řek, ať zajedem k Sergiovi, já vystoupím z auta, vytáhnu Thompsona a normálně ho jednoduše zastřelím. No jo, jenže zase se to kurva posralo. Jedeme k Rainbow Garden do Down Townu. Tam je Sergio se svýma lidma. Něco si říkaj. Vystoupím a pošlu ho do pekla. Ale jenom slovně. Thompson se nějak zasekl. To už snad nebylo možný. Honem jsme ujeli. Salieri se už opravdu nasral a svěřil tuto práci jiným lidem. Jel tam s něma ještě Tom jako taková pojistka. Všechno ale nabralo jiný spád. Až večer v baru jsem se dozvěděl, co se doopravdy stalo. Ti, co dostali na práci zlikvidovat Sergia, je zlikvidoval vlak a rozházel je všude možně. Ještě, že tam byl Tom a Sergia pronásledoval. Jel za ním až do přístavu, kde zastavil a celej přístav včetně Sergia vystřílel. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale bylo to tak. Touto akcí mě Tom přesvědčil, že na to opravdu má. Je to skvělej kámoš a ví, co dělá. Úspěch jsme ještě dlouho do noci slavili v baru popíjením té nejlepší whiskey v Americe.
16. mise: Smetánka
Nadešla ta pravá chvíle na likvidaci našeho největšího protivníka a rivala. Zbavili jsme Morella všech jeho silných spojenců jak v politice, tak v obchodě a černé práci. Morello ale nevystrčí rypák z tý zasraný neprůstřelný limuzíny. Dnes večer se ale rozhodl, že půjde do divadla mezi lidi, mezi smetánku. Jediná možnost, kdy ho sejmout byla po představení, kdy nasedá do auta. Příjezd jsme si ale blbě načasovali a potkali jsme Morella, když už odjížděl z divadla. Začli jsme ho pronásledovat a stříleli jsme po nich. Honička trvala celou cestu až na dálnici mimo město. Tam jsme Morella nepustili k žádným odbočkám a jeli přímo přes nedostavěný most. Zabrzdili těsně u mostu. Bylo to taktak, div, že nespadli dolů. Tom zabrzdil asi
17. mise: Volební kampaň
Tuto misi měl na starosti opět Tom. Zase jeho sólová akce. Tak jsem přemejšlel, co s náma bude, když náš úhlavní nepřítel je mrtvej a město budem mít celý pro sebe. Přemýšlel jsem o hodně věcech. Najednou mě napadl takovej ujetej nápad. Ale realizovatelnej. Don nám sice platí dost a máme se v životě dobře, ale co takhle si vyhodit z kopejtka a vykrást třeba banku. Hned jsem popadl papír, tužku a začal realizovat svý plány. Už jsem měl všechno docela promyšlený, když zazvonil telefon. Volal mi doktor. Teta Anna umřela. Její stav se zhoršoval. Napsala na papír to, co mi chtěla říct, až nebude na tomto světě. Když to doktor dočetl a já položil sluchátko, uvědomil jsem si, že život je vlastně jedno velký riziko. Můžeš si žít jak chceš a přitom stačí jedinej záblesk, nějakej moment, kterej ti navždycky posere celej život a ty s tím nemůžeš nic dělat. Bylo mi smutno. Teta byla jediná z mý blízký rodiny, kdo byl ještě naživu. Na ty plány o bance už jsem neměl chuť, ale pořád jsem na tu banku musel myslet. Rozhodl jsem se, že při další akci to povím Tomovi a Samovi, protože sám bych banku neudělal. Doufám, že aspoň jeden se k tomu odhodlá.
18. mise: Jen tak pro radost
Tak to přišlo. Don nám dal za úkol ukrást z přístavu náklaďák plný doutníků. Hned jak nám Ralph dal auto a Vincenzo zbraně, jeli jsme na domluvený místo ve Works Quarter. Tady jsem jim řek o tý bance. Sam rovnou řekl jasný ne, protože má rodinu a nechce zbytečně riskovat. Tom zas tak jednoznačnej nebyl, ale taky se mu to nezdálo jako fajn nápad. Tak jsem řek, že na to serem a pustili se do práce. Sam zůstal na místě a já s Tommym jsme jeli k parkovišti u přístavu vysledovat nějakej náklaďák. Jeli jsme opatrně za ním a až vyložil, vracel se zpět do přístavu. V tu chvíli jsme se mu postavili do cesty, Tom okrad řidiče o papíry a náklaďák a jel do přístavu. Já jel za Samem. Čekali jsme docela dlouho. Až jsme vykouřili celou krabičku cigaret, Tom přijel s náklaďákem plných těch beden. Ale za ním tři auta nepřátel. Vytáhli jsme samopaly a začala přestřelka. Náklaďák to občas dostal, ale hlavně, že to nedostal nikdo z nás. Rychle jsme ujížděli s Tomem a Sam pro Salieriho. Setkali jsme se ve skladišti. Tom cestou nadával, že tahal v přístavu snad tunu beden a my se jen poflakovali. Chápal jsem ho, ale prostě byl z nás nejmladší. Jak jsme dojeli do skladiště, šel jsem se podívat na ten zázrak na korbě. Otevřel jsem jednu bednu a hups. Nějaká krabička a v ní korály, nebo co to bylo. Dohodli jsme se s Tomem, že to jsou diamanty a že všechna ta riskantní akce byla jenom kvůli nim a Don nám nic neřek. To ale už přijížděl Sam se Salierim. Honem jsme tu krabičku schovali a Tom řekl, že si Dona proklepnem. Tom se zeptal, jestli máme vyložit ten náklad, ale Don řekl, že určitě ne. Na to má prý jiný lidi. Tak jsme dospěli k názoru, že o těch diamantech na sto procent ví. Jak jsme nasedali do auta, Tommy mi řek, že se mnou do tý banky jde. Tak jsem řekl, že jo.
19. mise: Melouch
Zeptal jsem se Tommyho, proč tak náhle změnil názor. Jeho odpověď zněla logicky. Když uviděl, že s náma Salieri vyjebává, tak mi taky nebudem zrovna nejhodnější a taky si uděláme vlastní akci. Už jsem měl plány hotový a tak jsme jeli nadzemkou do banky, abychom věděli, do čeho jdem. V bance jsem Tomovi vysvětlil plán. Přijdeme do banky, zařveme, že jde o přepadení. Já si řeknu o klíče od trezoru a Tom ho půjde vykrást. Celou dobu budu držet v šachu hlavní halu. Jak jsme vyšli z banky, řek jsem Tommymu, že policajti od doby, kdy tam přijdeme, přijedou asi za 5 minut. K přepadení budeme samozřejmě potřebovat auto a zbraně. Já už vlastní zbraně mám, ale Tommy si je musí sehnat. Dal jsem mu tip k Žlutýmu Pítovy. Zašel jsem na chvilku domů. Domovnice zase zamkla dveře. Asi za hodinu zatroubilo auto na ulici. Byl to Tom. Sešel jsem dolů a jeli jsme k bance. Přišli jsme tam a hned jsme namířili na stráže. Přišli ovšem další a ty jsme už museli odprásknout. Řekl jsem si o klíče od trezoru. Jeden pracovník říkal, že je má nahoře ředitel. Poslal jsem tam Toma. Nahoře jsem slyšel výstřely. Říkal jsem si, ať se to probůh teď neposere. Celou dobu jsem na všechny mířil, ale jedna ženská byla moc odvážná. Pořád se blížil k východu. Musel jsem ji zastřelit. Prostě musel. Zabil jsem nevinnýho člověka. Není to to samý, když zabiješ mafiána, kterej tě chce vidět na zemi v kaluži krve, ale normálního člověka. Kterej je slušně vychovanej, má rodinu, děti a slušnou práci. Rychle jsem se otřepal a zase řval na všechny v hale, ať se ani nehnou. Tom za chvilku přišel s pytlem peněz a mazali jsme na opuštěné místo, do nedalekého Palermo Clubu. Zaparkovali jsme a podívali se na ten pytel plnej peněz. Byli jsme šťastní a tak jsem Tomovi řek, že náš lup zatím schovám u mě. U Toma by to mohla najít Sára. Tom trochu nevěřícně kroutil hlavou, abych mu s tím nezdrhl, ale samozřejmě, že ne. Řekl jsem mu, ať se zítra staví ke mně domů a popřemýšlíme, co s těma prachama uděláme.
20. mise: Smrt umění
Prachy jsem dal do ložnice, hned vedle skříně. Popíjel jsem a z kuchyně se díval na ten náš budoucí osud. Můj osud ale přišel za pár chvil. Někdo zazvonil. Tak jsem šel otevřít, ale říkám si, že by byl Tom takhle brzo u mě? Otevřu a tam dva chlápci se samopalama. Řekli mi „pozdravuje tě tvůj přítel Sam.“ V tu chvíli jsem měl poslední sekundy mýho života. Je to hrozný pocit, když vám čučí přímo mezi očima hlaveň a vy v ní vidíte celej svůj život. Pak už jen zavřete oči a máte klid. Posral jsem to. O tý bance jsem neměl nikomu říkat. Tom by udržel tajemství, ale Sam se přidal proti nám. Ale mě už je všechno jedno. Teď mám konečně od toho mýho podělanýho života pokoj.